Nesebereš segment bližnímu svému

Aneb Martinovo a Markovo evangelium o Trailtour

předmluva

Mnoha slov netřeba.
Závody nejsou, ale i tak existuje na světě místo se štiplavou vůní laktátu, kde ještě ve volné přírodě žije vysoká předstartovní tepovka, interturistické hekání a cílové vyplavení toho zakyselení. Trailtour 2020 startuje.

Zde je průběžné pořadí, ať nemusíte zbytečně hledat a níže přehledová mapa etap, které jsem již oběhl (zeleně) a které mě teprve čekají (červeně).

K 29.06.2020 hotovo:
18/50 etap.
119/521 kilometrů
3 360/17 000 vejškovejch metrů.

Zde je ještě přehled z Trakyho aplikace. Budu se snažit to držet aktuální. Je zde zobrazena top10 + já. Je krásně vidět, kdo má kolik etap, uběhnutých km a průměr bodu na etapu.

aktuální k 29.06.2020

Zde je průběžný vývoj bodů od počátku soutěže. Zobrazení je stejné top10+já.

aktuální k 29.06.2020

E1 | Lovoš

Hned na 1. Máje jsme vyrazili na etapu ku Lovosicům. Jako osádku můžeme registrovat Kryštona a DJ Veska. Ani jeden nevěděl, že je dnes svátek, a tak byli překvapeni, že jsem si vzal dovolenou a vyrazil na TT. Nejvíc to odnesl Vesko, kterému kvůli tomu ujely 2 autobusy. Takže jsme ho místo na turnovském nádraží nabírali v Liberci na Kunraťáku.

Cesta byla ok.

V Oparnu bylo plné parkoviště, samé pražské značky a jedna brněnská. No a navíc se vyřítil ze zatáčky brčálovej autobus, tak si řikáme, „je to jasný, konkurence bude“. Nakonec se ukázalo, že to byli jen nějací zvědové a čistili trať pro profíky. Rozebrali jsme mapu a jednotlivé odbočky. Byl jsem dostatečně vybaven, měl jsem 4 mapy pro 3 lidi, bohužel ale jsem použil oboustranný tisk, takže vlastně jen mapy 2 (nabízel se ještě tandem).

Vesko vyrazil kousek před náma. S Kryštonem jedem docela pilu od startu. Potkáváme Veska zrovna když míří do chyby, takže ho naštěstí stáhneme na správnou cestu. Stoupání je to spravedlivé, téměř pořád stejný sklon, je potřeba bejt na sebe tvrdej. Kryštona jsem utrhl. Jde se mi pěkně, trochu si tam přiložím pod kotel. Ale mám tam ještě v reservoáru notnou porci sil. Na rozcestí 4 cest jsou 3 zelené a 1 modrá, po drobném zaváhání volím správnou cestu a přichází závěrečná pasáž. Za rozcestníkem je to ostrá levá do serpentýn, stoupání už se tu pekelně utáhlo do pěknej střechy. Trochu tahám nohy, ale už vidím hajzlíky turistickej chaty a jsem dobrej. Nahoře mi je na lehce blití, takže spokojenost.

Korunku si sbírám a vyhřejvám se na 1. místě celkového pořadí.
V celkovém hodnocení jednotlivců zaujímám po prvním dnu 4. příčku a ta také patří OOB TJ Turnov.

Průběžné výsledky etapy
Strava

E2 | Řevničov

Po pátečním ántré přišel sobotní odpočinek a vyrazili jsme opět v neděli. Tentokrát už se nás sešlo vosum. První auťák jsem byl já, Kobřík, Róza a Bára. Druhý vůz tvořila posádka DJ Vesko, Kryšton, Mártyna a Vitton. Zmatky přišly hned na parkovišti u baráku. Vesko přislíbil účast svej oranžovej Fábijej, ale posléze se zjistilo, že nemá dálniční známku. Takže druhým vozem nakonec byl polskej Jarek Jarys, fiátek značky Toyota. Lojza měl navigaci a jel v čele. Cesta byla ok.

Řevničov, pusté místo, voprejskané nádraží. Fasádu zdobilo akorát číslo na Jiřina, který obratně umí poradit nejbližší nádražku. Jdeme omrknout první metry trasy, zdá se, že je to oukej. Chtělo si to spíš prohlídnout ten závěr, kerej nebyl úplně loženej a u tej bažiny to vypadalo jako po bitvě. Takže pokud budete mít chvilku, zaparčete si u cejle a projděte si to.

Nejdřív jsme vypustili Mártynu s DJ Veskem, aby nám to šlápli. Když se ztratili v zatáčce, následovaly holky a chvilku po nich Kobřík a Vitton. Já to s Kryštonem zavíral. Začátek byl docela těkžej, táhlej kopec, kde to je potřeba pinkat, aby se to vydrželo. První 2 kiláčky nic nerozhodujou, ale je potřeba bejt nahoře včas. Přichází vrstevnicovka, to je místo, kde je potřeba natáhnout nohy a ukázat ten krok. Vidím, jak se tam míhaj postavy.

V seběhu je potřeba to hodně votevřít. Uvolnit ty kyčle a ject. Na velkej křižovatce mám jako tykadlo houf běžců a v momentě, kdy červená odbočuje ze selnicej, tak mi pomáhá Vítek a DJ Vesko a mohu jít v klidu na záda. Trasu mám nahranou v hodinkách a mám i vytištěnou mapu, je to celkem osvědčená metóda. Ale i tak je fajn, když si člověk může vodfrknout.

Druhá polovička trasy je doopravdy vzrušující trailík, po tej červenej a modrej turistickej si to fakt užívám, ale je potřeba fakt dávat bacha, kam to člověk vohne, nabízí se tam spousta cizích pěšin. A na konci, když už je člověk nejvíc v kaši, tak přichází nejtěžší pasáž závodu. U toho močálu, se to klikatí a navíc je tam nějak polom nebo co a taky paseka jak hovado. No když se tam člověk zjeví, tak neví, kam koukat dřív. Modrá značka zmizela spolu s vichřicej, ale stačí zachovat chladnou hlavu a narvat to doleva. Já tam trochu zavrávoral a šel krz paseku, takže jsem si pár sekund přidal, ale nic strašného. Pak jen si namočit botky v potoce a finiš. Další korunka je doma.

Bohužel tam není signál, takže se to hned člověk nedozví a musí doject dál. Naštěstí byly cestou na Prahu semafóry a tak jedeš Stravu.

Průběžné výsledky etapy
Strava

E3 | hostivař

Praha už volá!
Cestou domů jsme ještě zavítali do matičky všech měst, do Prahy. Když jsme asi po 40 minutách jízdy po Praze dorazili do Hostivaře a vystoupili z aut, podlomily se nám kolena. Všichni hladoví a bolaví. Naštěstí nás čekala jen čtvrtka v ňákym pražským parku, brnkačka.

Ovšem špatný odběh z parkálu z tohoto TTéčka dělá děsivou vytrvalost. Po chvilce hledání tej bílej čárky kdesi u Hostivařského móře to vzdáváme a šineme si to zpátky k auťákům. Někteří nevydrželi a poslali tam dlabanec, čeknem to na mapy.cz a už jdem na jistotu, kolem lanovýho a už vidíme tu keltskou střechu. Hrozivej den. Jdem si to projít. První polovice je fakt ikonická, na zdi se to ovšem otevře a je jasný, že tady se to vyhrává. Kdo zvládne přechod, tak to zvedne a kdo ne, tak v tom zůstane sedět a body nejsou.

Cestou zpátky potkáváme chlapíka, co nevěří vlastním vočím, že my sportovcí to jdeme pěšky dolů a on, starej páprda, to musí lézt nahoru. Ještě nevěděl, že než to vyleze celý, tak ho slupnem jak malinu. Z motivačních důvodů tam posíláme hromaďák. Ještě to s námi ze začátku řízne nějaký psisko, štěká úplnej plech, ale pak zjistí, že nemá hodinky a otočí to. Chlapíka sebereme kousek před cílem, kdy se slovy „panebože, to je ale rychlost“ sotva stihl votočit. Cílové laktátobraní je vskutku obrovské a všichni si lehaj. Já to tam dal za 1:19, což je zatím korunka, ale ještě tam příde pár vlčáků a nemám iluze, že mi to někdo sebere, ale ten GAP na Stravě je fakt strašidelnej (2:14/km).

Chvilku na to si to jen tak do kopce pinká Paťa, jenže nemá hodinky. Bude muset znova. Do boje pak vyrazil taky Vitton a Martyna a když jim DJ Vesko chtěl zafanadit, tak na něj chlapík řval „seš nějakej trenér, že tady na ně řveš?“ 😀 Vesničani a Praha no.

Ale jak praví klasik, podstatný jsou nějaký body a ty jsme my přivezli. Takže po 3 dnech to dalo v týmovej soutěži průběžné vedení pro Turnov. Já se v chlapském pořadníku udržuju na 4. fleku. Ale tohle bude ještě běh na hodně dlouhou trať.

Průběžné výsledky etapy
Strava

E4 | Hamr

Po vejkendovej náloži přišel dlouhej půst vyplněnej pracovní činností. Naštěstí toto čekání zkrátil páteční svátek, takže absťák nestihl nabrat takovejch vobrátek. Na společném chatu domlouváme účastníky a také vhodné startovní vokno. Nakonec to padlo na 16:00. Vybrali jsme etapu u Hamru a vlastně ani nevím proč.

Cestou naberu syna jablečného magnáta Thóra a ještě DJ Veska, který se na mě drze dotáhl v celkovém hodnocení na pouhé 2 body. Naštěstí má etapu kolem věznice v Jablonci k dobru. Na místě je totálně plno a narvaná parkoviště podél cest. My zaparkujeme v klidu poblíž cíle. Nakonec se nás sjelo poměrně početná ekypa 11 a DJ Vesko hostující za Tréninkový orgáč. Rozeberem všechny povolené i nepovolené fikačky, abychom věděli, na co si dát majzla.

První vyráží děvčata, aby nám to trochu vočistila vod toho prachu a pejsku. Pak mladí a Vitton. Červená skupina to zavře. Dopředu jde hned Thór, ani se nemusím dívat na hodinky a je mi jasné, že za to strašně zaplatí. Úvodní stoupání je ok, v sedle se pořádně rozhlédnu a pustím to dolu. Už za sebou nikoho neslyším, asi jsem to pustil dobře. Kolem paseky je to výheň jako prase. Naštěstí v lese už to jde, ale furt to tak jako nepříjemně stoupá a je třeba bejt celkem zlej a rvát to. Odbočky si pinkám a u Sochora jsem celkem rychle, juknu na mezičas, kterej mi vůbec nic neřekne, ale tempo vypadá slibně.

Kolem Stohánku a Titaniku to je fakt paráda, konečně to začíná být více z kopce a tak trochu upouštím páru a natahuju krok. Makadam to tam trochu znepříjemňuje, ale je to jen kousek a asi to je pořád lepší, než ten bortící se písek. Odbočka na červenou a tady to už je totální pohoda, kouknu na hodinky. Tempo 3:40, na korunku to bude stačit, tak už to jen tak šolichám, abych pošetřil na další etapky. Ještě bacha na konci, je to pěknej trailík hustníčkem a na konci šikana s lávkou. Konečná palba na asfaltu je naštěstí zkrácena, takže Háječkovo botasky se nakonec asi moc nevyplatily 😀

Ostatní to dorazej do cíle po chvilce a všem to vzalo, teda krom Mártyny. Které opět zablba GPS a závěr podle ní plavala v rybníce, tak snad dostane smilování od Stravy. Háječkovi to chvilku nevěřilo, že by byl druhej, ale nakonec ho to tam vzalo a usadilo nahóře ve vejsledkovej.

Průběžné výsledky etapy
Strava

E5 | Peklo

Po Hamru celkem nohy byly cejtit, takže jsem z navrhované dvojkombinace Peklo – Kuks, měl jaksi strach. I když ten Betlém tam to trochu vylepšil a uznávám, že končit Peklem by se mi, řekněme z politických důvodů, nechtělo. Tedy jsme vyrazili do fejkovýho NMNM (tohle vymyslel DJ Vesko) do rajónu místního rodáka Křivdiče, kterej sice je domorodec, ale segment mu to nevzalo 😦
Sjelo se celkem tvrdé startovní pole. Legendární Paťa, Bajeřík, Dan, Kobřík, DJ Vesko a silná děvčata. Ale krom toho vážil taky dlouhou cestu Víčko, kterej si brousil zuby na kopec a pak chtěl zpomalit. Takže jsem si řekl, že začnu s ním. Těsně před startem jsme ještě potkali týpka Jirku Kozubíka, který okupuje přední příčky již od samého začátku soutěže. Byl naším zájezdem natolik unešen, že se s autobusem soupeřů musel vyfotit. Byl na dlouhém tripu, kdy obrazil ještě Kuks a Biřičku a možná ještě něco dalšího a přitom měl oranžový boty na střeše svého vozu. Teda, ne jako když jezdil, ale když se s námi fotil.

Začátek byl brutální kopec, kde se na prvních 2km nastoupalo snad 300 vejškovejch, to jsem šel do kolen, když jsem to běžel tu stěnu. Naštěstí tam byl ten Víčko a pobavil, když vyběhl bez mapy a pouze s navigacej v hodinkách, která mu fungovala asi tak 30 metrů a pak mu oznámila, že už to oběhl a vyplo se to, Víčko prostě 😀 Zkušeně jsem mu poradil, ať tam tu trasu pustím znova. Pak odpadl. Nahoře to nebylo o moc lepší, poněvadž člověk naběhl na vypraženou louku, kde mě to teda docela sejmulo, ale naštěstí jsem viděl pár vagónků před sebou, jak se v tom taky trápěj.

Zelená vodbočka z louky byla hodně zrádná a stála mě asi 30 vteřin, tak si tam dejte majzla. Měl jsem tam několik lidí před sebou, tak jsem moc nedával pozor a navíc tam byly polomy nebo tak něco a šel jsem jen na záda, bohužel tam všichni udělali chybku a do toho ještě Kobřík hodil tygra a upe se rozbil, Kobřík prostě.
V následném seběhu jedu dobrou kudlu a snažím se to ňák dohnat. Potkám rodinku se psem, jenže pes klasicky neví, za kým jít dřív a tak těsně přede mnou vyrazí na štorc přes cestu. Koukám na záznam, že jsem běžel cca 2:40/km, když jsem se rozhodl, že psa nepůjdu zleva ani zprava, ale rovně. Oba jsme to přežili.

Poslední kopec na trati fakt bolí, ale snažím se do toho řezat, co to dá, vím, že pak si odpočinu, že to bude hodně z kopce. Jen nahoře zase špatně zabočím. Vidím Dejva před sebou a tak se moc nesoustředím na odbočku a tak chytnu dalších 30s. Nastupuje modrá turistická a jeden z vrcholů, nádhernej trailík pod Kozíma hřbetama. Tuhle pasáž si fakt užívám, tohle stálo za to. Předbíhám Paťu, kerej má dlouhý fousy a i vlasy celkem a je jen do půl těla, takže vypadá víc Bježíš než já.

Ten brutální seběh k asfaltce je docela kotníkobraní a jsem rád, že ho tam nikde nenechám. Poslední dvojka je po asfaltu a to v těch špuntovkách není úplně top. Chodila jsou totálně rozpálený a já už si přeju, aby to skončilo. S Dejvem jedem dobrou kudlu a ještě dotáhneme Bajeříka. Asfalt nakonec docela rychle uběhl a parádní rege plosek přišlo hned potom v Metuji.
Křivdič mi naložil kolem 2 minut, takže i když si odečtu tu minutku na chybách, tak musím uznat, že je jako fakt hodně zlej.

Odpoledne se vyrazilo na Kuks, který jsem se rozhodl pouze vyklusat, protože už jsem cejtil solidní ounavu a nechtěl jsem za to zaplatit nějakou nemocí nebo tak. Takže jsem to teda poctivě odklusal asi 5 na kilák a aspoň jsem si cestou něco vyfotil a prozkoumal nějaká nepřehledná místa. Jinak ale barák to je teda pěknej no. A taky nás pobavil chlapík, kterej tam přijel, vypadal jak totální hobík a po chvilce pokecání to neskutečně votevřel, ale když jsme koukali na výsledky, tak za to musel asi hodně zaplatit 😀 byl z Budějic.

Po víkendu se držím na celkem solidním 4. místě, ale ta série je dlouhá, jak by řekl Petr Vichnar. A vedení mezi tejmama, to je prostě epický!

Průběžné výsledky etapy
Strava

E6 | KUKS

Než začnu psát o této etapě, tak musím zmínit jednu věc, která u předchozích etap chyběla a to je jedno velké díky pořadateli TrailTour a také stavitelům jednotlivých etap. Všechny kousky byly zatím parádní a zavedly mě na místa, kam jsem v životě ještě nevkročil. A to mám za sebou 6 kousků, co teprva po 50.

Ale pojďme ke Kuksu. Ten jsem věděl, že to minulej tejden po Pekle nedám tak, abych byl nějak konkurenceschopný a tak jsem pošetřil trochu sil a vyrazil až na sklonku dalšího víkendu. Zcela proti zvyklostem jsem jel do práce autem! Za cca 13 měsíců ve firmě asi počtvrté. Cílem bylo ušetřit nějaké síly. V práci jsem se snažil sedět na židli, jak to jen bylo možné. Omezil jsem se na chození pro vodu a na záchod. Dokonce ani do automatu na pamlsky jsem si nedošel. Cestu na Kuks jsem měl docela najetou, takže jsem tam přijel v celkem příjemných 18 hodin a nikde ani živáčka, teplota kolem 15 stupňů. Ideální podhoubí korunkychtivého výkonu.

Musím to hojně rozklusat, poněvadž nohy hodně zatuhly cestou. Sice jsem vyrazil z Turnova sám, ale naše barvy hájil tur domácí, který mě s údivem pozoroval během rozcvičování. (Tur domácí je domestikovaný sudokopytnatý savec celosvětově chovaný pro mnohostranný hospodářský užitek. Zajímavosti je, že má tělesnou teplotu 45 stupňů Celsia.) Tolik agrární okénko. Z dvojice bot vybírám selničky, staré Asiksy, ve kterejch jsem dobrých 8 let neběžel. Půda je suchá a tvrdá, mohlo by jim to sedět.

Překvapivě to neběží vůbec špatně, říkám si, že to by mohlo vyjít. Chtěl jsem to na začátku trochu pošetřit a pak votevřít v části po asfaltu a v závěrečném kiláčku podél vody. Jenže jsem to udělal přesně vobráceně. Do kopce to řežu a pak nemůžu, v rychlých pasážích to nějak nejde moc natáhnout a jsem takovej vyčichlejch. Navíc se ozvaly zadní stehna a lejtka z dráhy. Jo a taky jsem posledních 6km ze sedmi potřeboval trochu na záchod. Čili se neběželo úplně uvolněně. Ten tah na branku tam nebyl.

Nicméně do cíle jsem to dorazil na 2.místě o 14s za Křivdičem, což vzhledem k řečenému lze považovat lehce za zázrak. Právník ve službách Woltu, Ňuf, který nesdílí seznam rozvážených jídel, taky nekouká z moc velké dálky. No v celkovém pořadí je z toho průběžné 4.místo, ale zezadu se nepříjemně dotahuje Dým. Takže udržet se v boji o stupně vítězů bude ještě docela těžký oříšek.

Průběžné výsledky etapy
Strava

E7 | Blaník

Staré segmenty české.

Tak pověst nelhala.
Mýtické místo, které hle po našem příjezdu obestírá tajemné dunění a to když Mártyna vytočí svého Jarka do votáček, aby mohla zaparčit. Zaplatíme 40 vočí za možnost odstavit naše vozidlo a jdem omrknout bojiště. Největším problém se překvapivě nejeví halapartny spáčů v hoře, ale včely kousek před cílem, který teda taky dost zlověstně bzučej. Potkáváme na doběhu SK Babice, kterak to rvou a plácaj na budku, kde bdí paní pokladní a rychle ukládají printskrýny, než bude pozdě.

Drtivý útok ze 4 světových stran nenechal klidné vojsko turnovské, které vyslalo svou kavalérii na přímou zteč hory. Ve stejném počtu 7 lidí se také sjela armáda Tréninkového orgáče. Bitevní vřava mohla začít.

Začátek je pořádně vostrej, kopec o délce jednoho kilometru s převýšením nějakejch 176m, tady jdou žerty stranou. Je potřeba pořádně nabrousit své zbraně, aby až se do toho člověk zakousne, aby to stálo za to. Startujeme opět po vlnách, abychom se nějak potkávali na trati a vzájemně si pomohli. V největší střeše ještě fandí SK Babice, docela to tam štípne, ale co by člověk neudělal pro objektiv. Kopec se strašně zle utáhne a je vidět, že ty rytíři to asi nemají jako upe jednoduchý, že i kdyby jako chtěli vyject, tak musí hodně do kopce a pak i z kopce a teď ještě ta zbroj. A taky jsou vospalí.

Na kopec ještě Vojckovi stačím, i když už hodně visím. Taky ho trochu nespravedlivě porážím na segmentu Test zdatnosti, i když byl na kopci o fous dřív. Jenže pak mu přijede vojsko o dvouch rytířích na pomoc a najednou prostě zmizí. Z kopce mi trochu chybí ten drajv, zase cejtím páteční TT a sobotní mapáč na Klokočí. Ale snažím se to mačkat, co to pustí. Potkám zlomenýho Mardu, ale říká, že je dobrej, tak mažu dál.

Na asfaltku přijedu docela čilej a tak to zkouším otvírat, abych tady nebyl zbytečně. Doháním nějakou skupinku a ta mi najde vodbočku, takže docela fajn. Na Malej Blaník to teda bolí, až to hezký není, ale naštěstí to není moc dlouhý trápení. U kaple doprava, je to tam trochu matoucí a bohužel se Vítek nachytá. Seběh prasím, jak to jen jde. Hlavně bez chyby.

Závěr kolem včel se zavřenou pusou hlavně, ale dobrý. Pigáro nedostanu, tak jsem rád. Jenže jsem na dalším TT po o zjistil, že jsem nabral jednu včelu a odvezl jí na Seč. Bylo to skoro 2h cesty, tak nevím, ale snad bude taky dobrá a najde si jinou rodinku. Postupně dobíhají všichni aktéři. Jen Marda se dovalí trochu později s totálně bloklejma zádama, asi pobyl pár dní v Blaníku a vrátil se do cíle o několik let starší nebo nevím. Dal brufen a záda povolily a mohl to aj vodřídit dom. Ale to srdíčko tam bylo velký. Myslím, že jsme tam nějaký ty stopy zanechali, stejně jako ty rytířové co vo jasnej noci vyjedou.

Cestou na další etapku a vlastně i sem posloucháme rádio Blaník, docela dobrý. Jen to docela šumí.

Průběžné výsledky etapy
Strava

E8 | Seč

Delší přejezd totálně neznámou krajinou byl fakt pecka. Sice to bylo skoro na ty dvě hoďky, ale docela to uteklo. Já do sebe ještě pouštěl elektrošoky v domnění, že mi to nějak helfne. Naivní představa. Samá vesnicej a malá selnicej. Občas to drkotalo, takže polskej Fiátek značky Tojota ztratil málem SPZku. Ale uvisela to. Sranda byla, že se k nám přidal do auta DJ Vesko. Teda vlastně k nám si hodil věci a kytáru a do druhého vozu nastoupil. V půlce trasy došlo k dělení. Jedno auto jelo do cíle a naše na start. Jenže Vesko si to uvědomil pozdě a tak musel v civilu doběhnout k nám do auta, kde se finálně převlékl na etapu, ale musel hnedka vyrazit, poněvadž měl téměř vybité hodinky. To by byla fakt smůla, když by mu to nevzalo 3 segmenty ze 4, které o víkendu objel 😀

Já bylo docela koženej už před startem a tak jsem tak nějak tušil, že to asi nebude upe vončo. Startoval jsem s Vojckem, kterej mi jasně ukázal, kde je zhruba úroveň nějaké té top kvality, tam já jsem na Seči teda fakt nebyl. Uf, jsem rád, že to nechce vobject celý. První kopec urvu, jenže pak je tam ještě jeden a teda tedle fakt bolí. Jako na to, že to vypadalo jako nuda po cyklostezce to bylo docela tvrdý počínání, ale naštěstí to aspoň rychlejc utíkalo.

Odbočka na modrou a přešlo se do terénu a já tam v těch selničkách teda dobře plaval, klacky prostě poházený. Kotníčky docela pracovaly, ale dobrý. Osvěžil jsem si techniku a už zase hurá do kopce, tady už je to jen kousek a tak přikládám polena pod kotel toho tempa a snažím se to protavit. Tady už je to jen vo tej vitální kapacitě, no a ta tam dneska není. Dorvu to k lávce a nějak to přebněhu, segment končí před, ale prostě tak z legrace to přeběhnu a lehnu. Koupačka v řece je docela povzbuzení a lejtka.

Výklus zpátky jsme šli podél vody, kde to bylo fakt libový. Takovej pěknej trailík po modrý kolem Seče, možná by to TTéčko bylo lepší tudyma, ale co už. I tak byly obě etapky suprácký a zase člověk poznal flák novýho lesa. Jako musím říct, že tam to na mě dejchlo, až jsem z toho dostal solidní žaket. Musel jsem si sednout na patník a vytáhnout sváču. Snědl jsem čtvrttucet housek, dva koláče a banán. Cestou domů jsem si dal ještě nanuk Míšu. Mekáč v Hradci byl docela mimo ideální postup, takže jsem ho vynechali. Ale Kobřík si ho v druhém voze vydupal (3 číze a 1 krasty burger). Jak to někdo může jíst? 😀

Po víkendu jsem spadl na 5. místo a Kobřík je přede mnou. Asi ty rozemletý kopyta a vokurka nesou. V týmech solidní 3. místo. Soutěž je však ale teprve na začátku.

Průběžné výsledky etapy
Strava

E9 | Únětice

Jako to čekání přes ten tejden je fakt hrozný. Jak jen člověk kouká na tu Stravu, jak to tam ty soupeři sekaj jedno TTčko za druhym. No ale, když chce člověk stihnout v tom tejdnu jedno volno, jeden trénink oválu, jeden mapáč, jeden rege jogg, pak nějaký běhání, kde se dá něco vyfotit, aby byly kudoše. K tomu ještě Vítkova sobotní akce, tak musí občas TT stranou.
Radost mi dělá sobotní hromadné TTčko na Branžeži, kde větší účast trochu zabije déšť, ale i tak se nás tam sjede 15! Díky za to 🙂 Jen po páteční klasice pod Valdštejnem nejsem sto jít kudlu a jsem nucen zvolit volné tempo a šetřit to na neděli.

Původní plán na neděli byly Albertovy skály a Všenory, ale do toho hodila vidle právě ta odpolední párty u Vítka na zahradě, kde se jednak běžel závod kolem meruněk, pak taky křáčím a finále v rybníce. Navíc to bylo celý zakončený pivkem. A pak tam zbyl ještě nějakej sud no, blbý 😀 Já šel teda v 8 domů, kdy na mě přišel hlad a tak nějak tradičně jsem se probudil kolem 5 hodiny a říkal jsem si, že jsem toho moc nenaspal. Ale když pak holky vyprávěly, že šly spát právě kolem tej 5 hodiny, tak jsem si říkal, že už jsem fakt asi starej na tohle. Nakonec jsme tedy zvolili mírnější variantu a to trasu 12km z Ounětic. Jedu já, Dan a Šárka, Bára a Róza.

Lehké studium trasy a některých záznamů neprokázalo žádnou výraznou disbalanci a zákeřnost této trasy, jen teda ta zalená trasa na konci vedla nějak podivně skrz skály, to bude asi nějaká blbost nebo chyba. Nebyla.
Beru si selničky, začátek je zjevně po asfaltu a ten kousek lesem půjde v poho. Si myslim. Holky se prej nepotřebujou upe rozklusávat, ale naopak místo rozklusu ladí hlasovou navigaci z map.cz. Prej to cestou furt něco hlásilo, škoda, že jsem nic neslyšel, když jsem je míjel 😀 Ale vzpomněl jsem si na jednu pani, se kterou jsem startoval vorienťák v roce 2018 na OOCupu ve Francii. Ta vyběhla s telefonem na závod a někde u map jí telefon zahlásil „GPS signal lost“. Taky blbý.

Začátek toho TT je docela rychlej, po asfaltu, jen to mírně stoupá a jsou tu místy technické pasáže. Zejména ten podběh selnicej je docela přísnej. Nenápadná odbočka do lesa těsně před mostkem je konečně úleva od motorových vozidel. Mírné stoupání k Juliáně střídá příjemný seběh do vesničky, kde se turistická značka pohybuje dosti zmateně. Naštěstí se dle mapy a hodinek stále držím správné trasy.

Vtipná byla ta připravená zástavba, kde byla nová, obrovská a, až na zelenou turistickou, prázdná ulice. Pak se přeběhla hlavní a najednou se charakter zelené hodně změnil. Úzká pěšinka zelenou buší kličkovala sem tam. Člověk najednou nestíhal moc sledovat navigaci na hodinkách, značky a instinktivně se díval i do mapy, které toho ale moc neprozradila.
Před náběhem do této pasáže jsem si hýčkal drobný náskok na KOM, aniž bych o tom věděl. Jenže ztratil jsem jeho část, když se pěšinka rozdělila na dvě a zelená značka byla uprostřed, já si pochopitelně vybral tu špatnou. To stejné se mi stalo ještě o kus dál a ihned jsem přišel o virtuální vedení. Na konci Kozích hřbetů se začalo sbíhat, jenže mazlavá hmota byla jaksi v nesouladu se starejma selničkama již nevalné podrážky, kterou jsem cestou opět trochu poztrácel. Takže první smeknutí ještě ustojím, ale druhé už ne a hážu parádního tygra, naštěstí ty pády z toho OB ovládám, takže jsem sice jako dobytek, ale aspoň hned na nohou a pokračuju. Ještě to pak málem položím jednou, ale to už vím, jak na tu zákeřnou mazlavou strukturu vyzrát.

V závěru zkouším ještě finiš, ale na KOM už mi to o 3s nestačí a končím až na 3. místě, ještě se tam někdo mezi nás dostal. Ale z pohledu bodů to je vlastně asi jedno. Očistím špínu a ještě pokecám s Kačkou Škarkovou, která na TT vyrazila kousek před náma.
Koláče vynecháme a jdeme s Danem na pivko, tímto zdravíme Báru Kovaříkovou, z jejího oblíbeného pivovaru. Nasadíme roušky a zachraňujeme ty pivovary. V životě celkem 104. pivovar. Na další TTčko už nejsou síly, takže šetříme na další víkend.
Průběžně mi nyní patří až 8. místo, ale myslím, že se to teprve začne srovnávat až s vyšším počtem odběhaných etap.

Průběžné výsledky etapy
Strava

E10 | Biřička

Uznávám, že jet v pátek po práci do Hradce a vytrápit se na 3km ouseku je jako veliká kratochvíle, ale na druhou stranu si zase říkám, proč ne.

Věnuji hodně času přemlouvání dalších aktérů zájezdu, nakonec se ve voze zjeví Paťa a Kobřík, kterej měl s sebou dvoulitrovku koly a celou dobu se těšil, až po TT zastavíme v Mekáči na Krustyho. Tam jsme ale nakonec nestavěli a musel mu stačit Kaufland v Jičíně, kde si koupil koláč, kterej nedrobí a mohl ho jíst v autě.

Z Rychnova taky dorazil Vojcek s Denčou, kteří byli zatím omrknout trasu, než jsme se stihli vyfotit u klubovny SHK. Při rozklusu jsme potkali Terku Teplou s kočárkem, takže na ní Kobřík zařval „Ježíš marja“, jenže záhy jsme zjistili, že to není ona. Chudák pani sebou hodně cukla, otočila kočárek a zmizela pryč. Zhodnotili jsme počáteční kopec tak, že je potřeba jít ho v pohodě a na rovince to otevřít. Kobřík si to takhle naplánoval, ale nakonec to stejně udělal totálně vopačně.

Startoval jsem chvilku před Vojckem, aby mě sebral někde na kopci a já si s ním aspoň chvilku mohl pomoct. Necítil jsem se moc voukej, takže jsem tušil, že to asi nebude nijak kvalitní výkon. Poslední dobou simuluju alergii, tak snad to brzo odkvete. Do toho se probouzím v 5 ráno a nemůžu už dál spát, pak se začala vozejvat achilovka a ještě bolest zubu 😀 Jenda, 31 let, těší mě. To bylo jediné mrčící vokénko celého příběhu, slibuju.

Rovinky a prásk, jdeme na to. Kopec celkem bouchám a nahoře se cejtím docela dobrej, jenže za pár metrů slyším supění toho vlčáka za mnou. Slupnul mě jak malinu a to měl ještě starý boty, vobjemovky. Čapnu se za něj a asi kilák to visím, pak je tam Kobřík, takže taky trochu vzpruha, jíct na ty záda. Vojcek vzal dráhu, je teda letos jako hodně zlej.
Ještě dorazím Denču a už vidím Paťu, jak se zmítá v cíli. Naštěstí to bylo celkem po rovince, takže se to dalo smažit a měl to člověk rychle za sebou. Jako musím říct, že se mi ten trailík po tej žlutej turistickej líbil. Byly tam nějaký ty hupíky, zatáčky, technický a celkově takový hravý.

Zatím mám za sebou 10 etap, mapa republiky se začíná pomaličku zalenat a tak bych rád zhodnotil dosavadní počínání: #zlepsit
Prozatímní 7. místo není špatné, ale totálně tomu chybí šťáva. Ale jak po Nagánu říkal Petr Svoboda, když se ho ptali, jestli dorazí domů do ČR, tak říkal, že tam tak určitě dorazí a né abyste klukům ublížili. Tak já tak říkám, že v létě budu zase dobrej 😀

Průběžné výsledky etapy
Strava

E11 | Slapy

Prší, fouká a je asi 12°C. Ideální trailové počasí. Navíc parkoviště zeje prázdnotou, jsou zde jen 4 turnovské káry, pustý přístřešek a poletující zmoklé letáčky „Slapy dovolená“.
Na trati je již Hanka od Bajeříka a tak zatím v rámci rozklusu vyrážíme na vyhlejdku. Rozhled je tady dobrej. Zábradlí položené na zemi, takže vstup na šutr s nejlepším výhledem je grátis. Dáváme rychlé selfie, kdy se telefon musel na chvilku stát kořenovým vězněm, aby to šlo vyfotit.

Při letmej kontrole trati se opíráme hlavně o svědectví Paťovo, který tu kdysi běžel Slapy Trail Maniacs, a ten řiká, že to bude pěkný. No a tak jdem na to.

Začátek je pohodička, naběhne se na to louku a tam se člověk drží docela dardu. Je to mírně z kopce, takže se dá jet fakt pila. Ono je to potřeba, protože jinde na trati už to moc nejde 😀 Naběhne se do lesa a pomaličku začíná trailík. První část je z kopce, jsou tam nějaký skoky a je to fakt hravý. Jo a jak je to z kopce, tak to ani nebolí.

Pak je to vostrá zatáčka a začne to, proč jsme tady. Živelnej trailík nad Slapama. Už jsem to psal na Stravu, ale tohle byl totální trailík a fakt by to mohla bejt nějaká trailová konstanta. Dá se pořád ještě běžet celkem rychle, asi tak 5 na kilák a tepovka nad ANPéčkem. Tohle bude ještě bolet. Člověk moc nevím kam koukat dřív, jestli sledovat tu divočinu pod nohama nebo značku, hodinky s navigací nebo mapu.

Občas byla některá místa dost nepřehledná, takže děláme chybu hned u první skály, kde místo nahóru lezem do toho svahu. Prostě klasickej stavitelův chyták, nechat nás rozběhnout plech z kopce a pak špus ho do těžkýho. Nakonec jsme to přežili bez úhony, ale ztratili jsme tam cca 30s. Na dalších místech si už na křižovatkách radši zastavím a zkontroluji si to. Bohužel zde trochu selhal popis etapy, který tam pro jistotu vůbec nebyl 😀

Na trati přibily nějaké schody, řetězy a šutroviště. Byl to fakt nářez, kterej strašně bavil. Turisty jsem potkal jen jednou a naštěstí jsme se tam nějak vyhli. Jak říkám, bylo hnusně a tak to zůstalo doma. Slejvák přišel až téměř na konci, takže už se to v pohodě dalo. Jako bejt to ještě mokrý, tak se tam někde rozšvihám, to je jasný.

Kopec nahóru sice bolel, ale nebyl tak dlouhej, aby se tam člověk vytrápil. V seběhu mi spadnul hrudní pás, ale podařilo se ho chytit, takže tam nenaskočila žádná ztráta.

Kluci dorazili chvilku po mně. Myslím, že bylo super, že jsem šel vpředu a vždy na nějaké té křižovatce jsem si zastavil a namapoval a oni to mohli jen valit 🙂 když by takhle zastavoval každej sólo, tak z toho máme jako tým méně bodů 🙂 Jen teda sorry za tu první odbočku, tu jsem fakt neviděl.
Já se navíc tolik nevyndal a tušil jsem, že by to mohlo odpoledne docela chutnat.

Průběžné výsledky etapy
Strava

E12 | VŠENORY

Po první etapě posíláme drobnou svačinku, já jsem si dal plochou nektarinku a japko. Počasí se podstatně zhoršilo, takže jsme nikam moc nekvaltovali, aby se ty mraky stihly přehnat nad místem, kam jedeme na to druhé TTčko. Jenže ty mraky se naopak tam tvořily nebo co a vůbec nepřestávalo pršet a byla dost fest kosa. Když jsme vylezli z aut, tak hlásilo auto, že je nějakých 9°C. Moc se nám jíž běhat nechtělo. Zaparkovali jsme nahoře s tím, že si půjdeme etapu proběhnout směrem dólu, abychom si obhlédli všechny odbočky.

Bajeřík ještě odvezl Hanku na start a tak jsme čekali, než se vrátí. Čekání bylo moc dlouhé a tak na mě přišel hlad a musel jsem poslat míša řez, aspoň teda jeden ten štráfek. Byla nám taková kosa, že jsme se rozhodli, že dolů poběžíme ve věcech, které tam pak odložíme a skováme do svahu a pak si pro ně prostě dojedem. Já šel v bundě a elasťákách. Háječek zvažoval péřovku.

Rozklus je velmi vlažný, skoro bych i řekl, že se nám moc nechtělo. Čím dál tím víc se ozývají hlasy, že by etapa měla být směrem dolů. Dáváme bedlivě bacha na ty odbočky. Někdo z orgáče tu dokázal poztrácet třeba i celý jeden kilometr, tomu jsme se chtěli vyhnout. Jak tak stále klesáme, tak si řikám, že to asi bude bolet. Na druhou stranu je potřeba říct, že to tady Traky má jako pěkný.

Rozcvička nevalné úrovně byla velmi spontánní a nesouměrná akce. Startujeme po nějakých skupinkách. Já ještě počkám a zkusím to posbírat pak nějak cestou. Ještě pán, co tam bydlí, říkal, že kdysi běhával na Žalý. To prej hrával fotbal. Na Žalý to dneska naštěstí není, ale to asi jako štípne.

První metry jsou dobrý. To je převážně rovinka. Pak to začne docela zvostra stoupat a sranda je pryč. První složitější odbočku nezvládla Róza, která odbočila blbě a musela se vracet a běžet to celý znova. Po pár minutách stoupání už mi to fakt nechutná, ale vidím první oběť před sebou, tak mi to pomůže. Těsně za asfaltkou je to stoupání asi nejhorší a tam dorazím velkou skupinu. To mě docela hecne a snažím se z toho vymáčknout, co to dá. Už to teda fakt fest bolí. Ten samotnej závěr kopce už je ale docela dobrej. Ostrá levá a začne se hned sbíhat, což je docela příjemný. Poněvadž bejt tam rovinka, kde to čověk musí votevřít, to by asi nebylo moc vončo.

Furt to mírně klesá a tak roztáčním ty nohy, co to pustí. Což už moc není, ale oproti tomu kopci je to pocit dobrej. Na té kritické křižovatce dobíhám prvního mohykána skupiny a pomůžeme si navzájem s tim vodbočením. Pak už je jeden hupik a peklo do cíle. Tam celkem překvapivě zjišťuju, že jsem dal nějakejch 40 sekund Betovi, kterej bydlí skoro pod kopcem, sorry za to. Šel jsem nějak na pocit a na čas nekoukal. Nějak ty saze bouchly 🙂 A taky mi to určitě na Velký Kunratický vrátí, lišák jeden.

Nakonec jsou teda z toho dvě korunky. Ta první určitě dlouho nevydrží a ta druhá, no to se uvidí. Ale asi taky ne moc dlouho 😀 V průběžném pořadí jsem se zpátky posunul na 5. místo a v týmech jsme se díky silnému víkendu vytáhli na 2. místo. Je to hodně našlapaný a rozdíly v první čtveřici týmů jsou minimální.

Věci jsme si dole vyzvedli. Pivovar nebyl. Ale tradiční bloudění u Barranďáku bylo.

Průběžné výsledky etapy
Strava

E13 | MALÁ KUNRATICKÁ

Píchačky konečně odzvonily páteční šichtu a já mohl v klidu vyrazit domů, sbalit si svačinu, sebrat dres Bježíše z věšáku a rozject se směr Praha. Tentokrát to vodnesou Kunratice a jsem rád, že mě v cestování nenechají turnovští ultras (Kryšton, Róza, Bára) a Kobřík. Zafandit se chystá ještě Martin. Zabloudíme už cestou na parkáč, takže není ani tolik překvapení, když vystoupíme z auta, že Barys si s sebou nevzala běžecké boty a musela to voběhnout v takovejch bagančatech.

Společně s příjezdem do Prahy se také přihnala oblačnost, která vyhnala většinu obecenstva z parku domu. Takže nám sice byla zima a ještě pršelo na hlavu, ale zase se tam nikdo nemotal. Už tradičně se jako největší problém zdála navigace, ale vzhledem k tomu, že se šlo nejdřív po žlutý a pak po modrý, tak by to snad nemuselo bejt tak zlý. Navíc je tam ten brdek na Hrádek, což jsem rád, že aspoň něco na té trati znám. Sice se to chodí na VK do protivky, ale co už.

Pár rovinek na rozproudění tepovky a jdeme na to. Snad budou ty sjetý selničky dobrá volba. Začátek je pumelenice po asfaltu a z kopce, tam to jde jedna báseň. Asi po kiláku se to srovná a bude to takový houpavý hraní si s tim. Už to teda mírně stoupá, ale tempově to ještě to chutná. Přijdou 2 stojky, kde se to trochu zahryzne, ale následuje hned seběh a nohy jsou zasejc dobrý. Pak se to tak jako kroutí podél potoka a kolem legendární hospody „Na tý louce zelený“ no a kolem Krále Václava IV a už se jede pomalu na Hrádek.

Tam přijde obávaná změna značky, ale ťukl jsem si to pěkně. Kopeček se začal pěkně zajídat. Nahoře přišlo takový to tradiční velkokunratický, že se to má rozběhnout na rovince, což tady nikdy nechutná. Navíc to furt leze do kopce. Aspoň, že jsem dorazil Kobřika a může se od toho trochu vodrazit. Tahle pasáž je fakt super. Jen to chce začít jet tu hranu, ten konec už bude z kopce a tam už se nic moc nedožene. Takhle, já byl tak koženej, že už jsem nemohl nic dohnat ani tady, ale aspoň bych tolik nemusel ztratit.

Kolem VK mezičasu se zabočuje vostře levá. Tady přestává sranda. Docvaknu Kryštona a chvilku na to dupající Barys. Za tím oudolím se naběhne na asfalt a začne se blížit konec, navíc už je to fakt teda jako z kopce, takže je potřeba zapnout. Sice není z čeho, ale snaha se upřít nedá. Už docela kontroluju hodinky a doufám, že to brzo skončí. Na konci se tam proženu ještě kolem nějakýho hobíka, tak si připadám aspoň jako hodně dobrej. V cíli ještě zkusím pózu na fotku, ale stejně vypadám blbě, tak to sem ani radši nedám 😀

Nakonec to na korunku, byť na 1 den, stačilo. Ale naštěstí to u tý aktivity zůstane! Taky jedno zjištění. V Praze je kotel segmentů. Navíc se nikdo neztratil, což lze v tomto složení považovat docela za zázrak. Kobřík byl taky spokojenej, poněvadž jsme cestou dom stavěli u Mekáče a poslal tam zase nějakýho Krastyho nebo co. Sice mu to trvalo asi 20 minut, prej to blbě namarkovala…

Průběžné pořadí etapy
Strava

E14 | DIVOKÁ ŠÁRKA

Bylo potřeba tu Prahu vyčistit. Z ryze pražských etap chyběla už jen Šárka a Petřín. I když mě předtím vždycky doma varovali a hlavně teda babička. Ta vždycky říkala, abych se nechytl nějaký špatný party. Já se chytl party, která mě se mnou vobjíždí ty TT a já jsem z toho totálně vyndanej dycky. No ale i tak jsme zase vyrazili.

V Šárce to bylo aj vlóni, takovej pěknej trailík, když jsme ho dávali vonehdy, tak to bylo sice vopačně, ale bylo to zase kratší. A vlastně i z kopce. Letos teda do kopce, delší a taky tam byla nějaká kláda na štorc přes cestu. Na start je to velikej průzkum trasy a zjištění, že jsme si fakt nevzali správnou obuv. Já sjetý Najky, ale jsou oblíbený, ale už je asi vyhodim no. Waldy Pegasy a Háječek měl ZoomFly s tou pěnou tam 😀

Kryšton obhlédl místní skálu Jenerálka, Háječek hledal česnek. Nikomu se do toho nějak moc nechtělo. Čekalo se, až to vodšpuntuju, abychom se nemuseli pouštět na trati, kde moc místa není. Cejtil jsem se teda docela mrtvej, po pátečním TT a po sobotním Běhej mapy. Takže jsem si říkal, že půjdu takovou údržbu, pochopitelně podlahu.

Začátek je asfalt a to je sranda. Pak se to vleze do lesa a je tam ten trailík a to bylo teda parádní, byly tam asi 3 takový kritický místa, ale všechny jsem bez úhony přečkal. Stejně jako ostatní v balíku. Trocha klouzání nikomu neuškodí a byla to aspoň trochu zábavička. Strom se skočit dal, doufám, že tam zůstane až do konce soutěže! Ne, jestli si ho někdo uklidí, tak si tu vteřinu zaslouží 😀

Serpentýny vycupitám a následuje už pevná část a dá se konečně jít trochu rychleji, jenže pak přijde obávaná stěna po asfaltovej nahoru k vodbočce. Dole si říkám, že to asi nebudu tolik hnát, ale pak vidím dresy ZBM a za bouřlivého povzbuzování běžím nahoru, aby to vypadalo, že jsem na tom dobře. Když už chci jednou umřít, tak je tam ještě skupinka holek, takže to zase držím nahoře. Díky moc za fandění. Zároveň se omlouvám, že jsme nefandili my vám, jeli jsme rovnou na další TT na Petřín! 🙂

Nahoře jsem myslel, že si konečně vydechnu, jenže tam byl ten pes. Čiko se menoval. No a klasicky šel po lejtku. Obyčejně bych zastavil a počkal, až se uklidní, jenže TTčko a tak jsme běželi. Já už totál vyplej z toho kopce a teď tady musím běžet s timdle bláznem. Zalomil to asi někde na dvoustovce. Stejně neměl hodinky a ani začátek, takže by mu to nevzalo. Snažím se nějak si odpočinout a zároveň běžet plech. Nejde mi ani jedno.

Vytrápím se k odbočce na louku, kde už je to konečně z kopce a můžu to trochu uvolnit. Jen jsem to asi uvolnil moc, pač mě tady porazil Víčko. To není úplně dobrá vizitka, vzhledem k tomu, že jsem mu v Pekle docela naložil. Forma je fakt bídná. Ale já budu dobrej, slibuju.

Na parkáči jsme potkali Martina Škorpila, kterak tam parkuje. Tak snad nezamíchá ještě celkové pořadí v chlapech.

Průběžné pořadí etapy
Strava

E15 | PETŘÍN

Krátkej přejezd ze Šárky na Strahov. To si moc člověk neodpočine, když to bylo asi 10 minut autem. Vyjedem nahoru na Strahov, abychom si to pěkně proběhli dolu. Cesta není vůbec značená, takže to bude spíš takovej paměťáček. Mapu zase nemáme.

Ještě ale zevlíme v autech, protože se vůbec nechce. Přidá se k nám taky Martin, pošetřil se, protože Šárku už běžel někdy předtím. Je z Prahy, tak to tady bude znát. Na parkovišti vokouní nějakej chlapík a fotí auťáky, co blbě parkujou, tak si dejte majzla, abyste stáli dobře! #povl

Nahoře nás ještě straší cedule „Pozor žaby“. To tu asi nechali Žabiňácí ráno před náma 😀
Zákruta kolem lachtana, tam je to zatím všechno jasný. Jenže pak odbočíme blbě jednou a doběhneme někam k plotu a lanovce pod Nebozízkem. Vyškrábeme se zpátky nahoru a pokračujeme po vrstevnicovce, ale opět jdeme do chyby, takže znovu návrat. Tohle asi bude docela sranda. Trať nevypadá tak strašně, jenže pak se začne klesat kolem lanovky a já musel jít dolu málem bokem, jakej to byl kopec. To jsem na to teda zvědavej. Tohle asi prověří. No a pak je tam ještě jedno takový místo pekelný, sice hned po startu, ale jako je. Kristova noho.

Mrtvej jsem teda dost slušně, tuším, že to asi nebude moc chutnat. Pár rovinek, abych to zkusil to tělo nějak oklamat, ale mám zdání, že to moc nepomáhá. Osvěžit z tej kašny jsem se nechtěl nechat, protože jsem si myslel, že do toho nahoře na Petříně někdo čůrá a jen to teče dolu. Takže jsem vyrazil jen tak hala bala.

První momenty byly dobré. A já konečně využívám oněch selniček. Konečně na ně je to dělaný. Nebo aspoň bylo, v roce 2014, kdy jsem si je kupoval. Kopec jeden máme za sebou a teď ten hank. Tady to fakt bolí teda. Ještě horší je to vědomí, že to nahoře budu muset votevřít, abych zrychlil. Což se mi jednak nechce a ani si to nedokážu představit.

Hrana je tady a já to fakt zkouším rozject. A nejde to. Tuhej jako brok. Je tam se mnou Háječek, tak se tam trápíme aspoň dva. Teda jakoby jen já, on má životní. A to nebolí. Jenže málem blbě odbočíme před lachtanem, ale naštěstí si toho všimnu a na poslední chvíli stáčím kormidlo správným směrem a Háječek jde přede mě.

Nahoře na kopci už je to jen rovinka podél nějakejch růží nebo co. Spousta lidí moc nechápe, proč jdeme takovou kudlu. Z posledních sil to tam nějak za Háječkem doválčím. Dá mi asi vteřinku a na segmentu je druhej! Velikej luxus 🙂 Mě zase o vteřinku poráží Víčko. Vedoucí Miloš mi dal 10s, to se dá. Body budou.

Drama se však odehrává za náma. S navigací opět bojuje Róza a domácí hráč Martin. Kousek před lachtanem nezahnou a pokračujou rovně a zase prostě doběhnou někam do pekla. Opět se tedy vrací dolů, aby si to celý proběhli znova. No aspoň jsme se my ostatní stačili vrátit k autům, najíst, napít, voblíct, vyklusat, dát nohy do vody a vyfotit je, jak bouchají druhý pokus. Já bych to dneska fakt 2x nedal. Klobouk dolu.

Jen teda zlepšit tu navigaci no!

Po 15. etapách okupuju 6. místo, což už je takový standard. Jenže pomalu dochází ty kratší etapy a přijdou ty dlouhé, kde se začne lámat chleba. Začnu pomalu vyzobávat etapy kolem baráku, pár jich tu taky je. Tak budem vidět, na co to dá. Týmově se držíme stále vysoko, na 3.místě.
Už teď se začínají pomalu plánovat výlety na Moravy a Slezka.

Průběžné pořadí etapy
Strava

E16 | BRANŽEŽ

Na tejhletej etapě jsem byl už dvakrát. Jednou jsem byl totál na prach po Pekle a jednou pršelo. Takže rychlý čas byl zatím postrádán. Tentokrát bylo vedro. No ale běžet to zase pomalu by mně přišlo už fakt trapný, tak jsem si říkal, že to zkusím a případně si sem ještě dojedu někdy, až se bude hodit třeba každej 0,1 bod. Jelikož byla spousta lidí na soustřeďku, tak v Turnově nabírám pouze Terku Vlčkovou, abychom alespoň kosmeticky upravili porci bodů a jedeme na to.

Teplota klesla z Turnova, kde bylo asi 29°C na 27°C a to už je jako hratelný. Navíc u lesejka a tej vody je trochu příjemnějš. Žádný extra rozcvičení, ale nějakej rozklus tam byl (asi 8km s cestou z práce). Pár vostrejch rovinek a šlo se na věc. Začátek je do mírného kopce, ale po asfaltu. Jako není to zrovna skvělá forma, ale nějak běžím a nepřipadám si tak zle. Pak mi tam auťák zablokuje cestu, ale naštěstí je ztráta minimální a pak už zalená vodbočila do lesa a byl už vůbec klid.

Trochu jsem se polekal někde kolem 1km, když jsem mrkl na hodinky a tam tempo 4 na kilák 😀 to mě teda moc nepotěšilo. Říkám si, že to teda fakt bude muset dneska bolet, ale to já se kousnu. Pak už to celkem šlo a přiblížil jsem se hranici 3:30/km. Na modré turistické jsem potkal skupinku hromotluků, jak si to špalírujou po selnicej, naštěstí šli dost bokem a mohl jsem tam ladně proskočit. Ale samozřejmě povzbuzování přišlo vhod. Běžel jsem v oddílovém dresu, takže se hromadně řvalo „Turnov!“ Já stihl jen poděkovat.

V kopci jsem teda dost zvadnul a na tom přechodu docela i hodně ztvrdnul. Pak se votevřelo a byla tam navíc ta louka. Teplota vyletěla a já byl ale šíleně koženej. Měl jsem chuť na pivo a štangli salámu, jenže zbejvala ještě solidní porce kiláků a pivas v nedohlednu. Na tom asfaltu to teda fakt nechutnalo, naštěstí to mírně klesalo a tam to celkem rychle uteklo. Na závěrečnou pasáž kolem rybníků jsem se docela fest těšil. Kousek za kempem jsem zase potkal ty frajery, jak zapadli do tábora a se slovy „hele, von už je zase tady“ zavírali za sebou závoru.

Trochu mě ještě zdržela užovka, která to řezala po cestě, naštěstí si to mejřila do vody, takže ke kontaktu nedošlo. Terku dobíhám kousek za zrádným mostkem, tam už je to jen palba do cíle. Snažím se z posledních sil s tím něco udělat, ale realita je prostě taková, že jsem docela v prdeli. Takže neočekávám žádný pěkný korunky, ale body snad z toho budou. Takže tradičně silnou neděli tentokrát komplet vynechám a zkusím nabrat nějaké síly směrem dalším týdnům.

Naštěstí jsem volný čas vyplnil poslechem Radiožurnálu, kde vznikl rozhovor se mnou a Milošem o TT. Příjemný poslech (čas 11:48:30)

Průběžné výsledky etapy
Strava

E17 | JABLONEC

Původní víkendový plán narušil trochu déšť a hlavně taková ta líná neděle, kdy se mi do toho fakt moc nechtělo. Původně jsem chtěl hned ráno vyrazit, jenže jsem se přejedl k snídani, takže jsem to nechal na pozděj. K obědu byla kachna, takže to vypadalo až na hluboké odpoledne. Do toho furt pršelo, což by mi normálně nevadilo, ale bál jsem se, že to bude pomalý, jak tam budu šlapat vodu.

Tu jsem mimochodem šlapal i v pondělí, kdy jsem tedy nakonec vyrazil, i když bylo sucho a svítilo slunko. Nesetkal jsem se v posledních dnech s nějakou oslnivou formou, takže jsem si pozval Kobříka, aby mi roztáhl první metry a prozradil taktiku, jak na místní okruh. Šel ho totiž již čtyřikrát.

Jenže hned po výběhu (60m) Kobřík hlásil, že se mu rozvázala tkanička, takže jsem se aspoň trochu pousmál a naběhl do první stojky, kde mě úsměv rychle přešel. Docela to po těch panelech štípalo, ale k drátům jsem doběhl ještě celkem čiloučkej. Pak se začalo sbíhat, tak jsem si zasejc odpočinul. Potkal jsem taky pani se psama a s cigárem, ale motali se jen trošku. Stoupání na hřeben Proseče bylo docela kruté, navíc nahoře je rovinka, kde je to potřeba votevřít. Takže se snažím to jakoby votetřít, ale moc to teda nejde. Naštěstí pak potkávám Lušťu, kterej tam šel nějaký trénink a tak mi odtáhne kus po hřebeni, to mi hodně pomohlo. Díky.

Asfaltová pasáž docela utíkala, poněvadž to bylo příjemně z kopce. To jsem docela potřeboval. Stoupání k buku asi dost tvrdý, navíc jsem už docela na kaši, ale tak nějak se snažím no. Za tím mostem se běží prostě městem a občas je tam ta červená značená dost blbě nebo prostě vůbec. Tam to chce mít trochu nakoukaný. Naštěstí to tam trochu znám, tak jsem tušil, kudy turistická povede. Aspoň mě tohle hledání značky a hlídání směru vyrušilo od toho, že už moc nemůžu 😀

Kopec! Zde jsem teda fakt mrtvej. Už se modlím, aby to skončilo. Jenom se to furt utahuje a utahuje. A to jsme vlastně na začátku. Po kamenech teče voda a to asi na moje selničky není to pravý, ale nějak se to dá. Rozhodně to nebyl důvod k tomu, že bych tam nějak rupnul. Dneska na to fakt nemám. Je to trápení.

Pak vidím chlapíka na kole, jak se tam potácí ještě víc než já. Ty vole, von má snad elektrokolo, tak to ho musím sebrat, i kdybych měl umřít. Dojedu ho na vrcholu stoupání, voba totál vyndaný. Teď začíná rovinka, pán tam něco namačkal a ujel mi a já tam byl zase sám. Naštěstí seběh byl za rohem. Tam jsem si vzpomněl na klasiku, ve stejném místě jsem byl stejně v prčicích. Ale říkal jsem si, že když jsem to doběhl tehdy, tak to dneska taky doválčím. Ale trvalo mi tak kilák, než jsem se z toho oklepal.

Posledních 1500m jsem se konečně rozběhl a snažil se stáhnout nějakou tu ztrátu z toho mého nestoupání. Jenže jak jsem při analýze zjistil, tak na vrcholu kopce jsme byli s Ňufem nastejno. Ale prostě jsem to vůbec nepustil a plácal se v tom cestou dolů. Chytil jsem tam půl minutu. Takhle zpětně to docela mrzí. Ale říkám si, že si každej vytrpí někde jinde a někdy jindy. Že to nejde komplet odběhnout bez nějaký krize. A taky je lepší trpět ty etapy, který má člověk blízko, že se dá složit ten reparát. No, jen abych ho nemusel skládat komplet teda 😀

Jak tam koukám do průběžného pořadí, tak jsem vypadl mimo top10 a krčím se na 12.místě. Naštěstí borci okolo mě mají o dost víc etap, než mám já. To ale budu muset taky někdy dohnat, že jo.

E18 | JIČÍN

Město pohádky. Jako jo, bylo to hodně pekelný TTčko.
Ve stínu bylo 28°, na sluníčku to radši ani nechci vědět. Do toho navíc trasa vedla buď městem a nebo místy, kde slunce pálilo na záda jakoby. Nebo oboje dohromady. V tejdnu jsem vyházel dvoje selničky, takže jsem musel vytáhnout tempařky. Asfaltu bude dost a tu Přivejšinu nějak zmáknu. Šak to tam znám z Mikulášáku.

Cejtím se celkem dobře, takže nepodceňuju ani rozcvičku. Zkusím jít zle. Potkávám ještě Vlčounovi, ale aniž by se rozcvičili, tak vyrazili na trať. Já vyrážím kousek po nich, aspoň je třeba někde seberu a pomůžem si navzájem. Nebo taky ne.

Jdu na to, snažím se to roztočit. Začátek je po hlavní, tak se dá celkem běžet. Sice to s trailem má pramálo společného, ale aspoň ty kiláky naskakujou. Pak je zrádná odbočka u JZD a tady se naběhne na pěšinku u pole, to byla celkem příjemné změna. Jenže po travičce se bohužel neběželo moc dlouho. Přešlo to v takovou blátivou cestu nevalné kvality. Okolí naštěstí občas zpříjemnily rybníky, kde se aspoň to teplo dalo trochu vydržet.

Nějaký to blátíčko pokračovalo taky v lese, kam jsem se konečně po 4 kilácích dostal. Takže jsem si sice trochu klouzal, ale nic strašného. Výměnou za lepší péči o tempo na selnicích, se to dalo vydržet. Konečně se cesta změnila v pěkný trailík, začalo bejt pískovcovo. To pokračoval i po přechodu na zelenou, kde to vykvetlo ve velmi hravé potěšení, bohužel jsem tam byl celkem vyjetej a moc jsem si to neužíval, ale nějak jsem to protančil no. Potkal jsem i Terku, jak si to pinkala. Vlčouna jsem potkal až kousek před cílem Mikulášáku. Zelená byla fakt krásná. Možná se to dalo natočit jenom kolem Přivejšiny a Brad. O Prachovu nebudu radši ani mluvit 😀

Škorpil nebyl naštěstí doma, takže nic nebránilo pustit se do seběhu, kde jsem sebral dost odvahy na to, abych bouchl kilák pod 3, sice jsem málem vzlítnul, ale aspoň jsem byl dole rychlejc. A to mi tam ti nejrychlejší ještě naložili. Po seběhu přišel asi největší úlet v podobě přebíhání selnice I. třídy. To doufám se už nebude jinde opakovat 😀 Postál jsem si tam pár sekund, ale to asi nejsem jedinej.

Závěr už byl celkem svižnej, tak jsem se snažil to zmáčknout, co to dalo, ale už to tam moc nebylo. Celou dobu jsem myslel, že běžím dobře nebo aspoň jsem se tak docela cejtil. Jenže dostal jsem fakt docela bídu, asi to teplo udělalo svoje. No ale pravda, že ty záplavy, co tam měla Kamenice nějak tejden předtím bych asi taky nechtěl zažít.

Pořád myslím, že na 2. místo v celkovém pořadí by to dát mohlo, když do toho dám to srdíčko, ale jako při představě, že mě čeká ještě 32 etap, tak to ty vole 😀

Pomalu začínají docházet etapy v blízkém okolí bydliště, takže budu muset vymyslet nějak ty vejlety zasejc. A na to se docela těším. Ale pořád tu jsou nějaké další výzvy Kozákov, Ještěd, Mejsečky. Ještě je z čeho brát.

Průběžné pořadí etapy
Strava

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s