Mistrovství na klasické trati 2019

Kultovní vrchol domácí scény v běhání od lampionu k lampionu na klasické trati hostil legendární Maliník. Prostor doopravdy spektakulární, drsný a krásný zároveň. Když 2 roky zpátky pořádala Chrastava klasiku na Skalní bráně, tak jsem věřil, že to asi bude vrchol, že to prostě nemůže bejt lepší. Jenže Jablonec se vytáhl s Maliníkem a jako to je těžký, to je modla.

Na startu sobotní kvalifikace se sešla doopravdy velmi tvrdá konkurence. Chyběl akorát podvodník Kobřík, kterému nebylo umožněno postavit se na startovní rošt, a také Dan Wolf, který, společně s Béďou, svým hlasem vítal velmi vyndané závodníky při doběhu do vskutku excelentní arény. A ještě chyběl jistý medailista Klusy, který hravě proběhl trať na bronzovou placku během jednoho ze svých výběhů. Ale jinak startovní listina skýtala velmi šťavnaté menu těch nejlepších přísad, kterými mohl kuchaři dochutit své výživné klasické tratě.

Tedy jsem tušil, že bude potřeba, jako již tradičně, běžet plech a čistě. I když samozřejmě to moderní pojetí toho OB je, že reproši to všichni, kromě Miloše, odklušou a postoupí s ještě notným reservoárem sil ve své torně. Zatímco my, taková ta druhá, třetí sorta musíme ject podlahu, abychom se tam vlezli a pak jsme v neděli totálně marní. Takže zlepšit.
No a s tímto vědomím vstupuji do závodu velmi ostýchavě a ačkoliv téměř kopíruju čáru, tak jedničku nacházím s totální nejistotou, je cítit ta nervozita, která by se nechala doslova krájet. Ale jakoby se to s přicházejícími kontrolami zlepšovalo velmi a já se stále otrkával, až jsem se otrkal do chyby na trojku. Ale pak jako když mě poleje živou vodou a řeknu si, že to takhle teda nejde. Náhle získaná sebejistota mi poskytuje ornou půdu pod několik rychlých mezičasů, které mě katapultují do nejlepší pětice. A když dobíhám borce, kteří startovali o interval přede mnou, tak už jsem definitivně dobrej a vím, že to teď bude hlavně o tej hlavě, nohách, mapě, koncentraci, kopcích, ale i rovinách a tak dále.

Krátkej pytel obíhám celkem slušně a ztrácím jen špatnou stopou na sedmičku. Královský postup na dvanáctku, který prakticky vede jen do kopce mě posune na 4. místo, navíc dobíhám Johana Vavryse, který utiká stejnou kategorii, což trochu uklidní v tom, že jsme na to dva. Na začátku jsem rozpačitý a velmi opatrný, jdu si spíš to svoje, ale když vidím, že poslední 4 kontroly máme stejné, vím, že to asi bude mít Johan stejný jako já.

Krize přijde až na celkem těžkém postupu ke konci závodu, který volím špatně a ještě k tomu ho zle realizuju, takže je zaděláno na drama. Naštěstí se najdu na cestě a tak trochu minimalizuju ztrátu, která i tak byla cca 2 minuty. Trochu mě mrzí, že jsem přišel o 2. místo, které jsem třímal před tou minelou, ale postup jsem si hravě udržel a postupoval do nedělního finále z pohodlné 4. příčky.

Mapa / Výsledky

Picánkova pomsta

Finále hlavní mužské kategorie budilo patřičné obavy. Sice to bylo necelých 14 kilometrů, ale převýšení vykazovalo solidní formu = 855m. Ještě v aréně pronáší Mrazák celkem legendární hlášku „když to dělaj tydle lidi, co tomu rozumí, tak to bolí“. No ani netušil, jak moc to trefil. Samozřejmě, že mám nohy po sobotě zežmoulaný, ale celkem to ještě jde. Oproti dvěma předchozím A-finále na klasice je tam znatelné zlepšení. No ale čerstvej teda rozhodně jako nejsem.

Plán byl takový, že si ťuknu jedničku a pak si to otevřu a pojedu kudlu. Jedničku sice trochu podbíhám, ale nic hrozného a pak to chci teda otevřít. Otevřu zatím jen mapu a vidím, že je to asi celkem peklo. Vono jako měřítko 1:15000 na A3 s otočkou mapy, to jako může zabrat kolikrát i celý vodpoledne. Tak trochu přibrzdím a řeknu si, že to musím rozject až od toho druhého dlouhého postupu.
Druhej dlouhej postup sice volím už velmi razantně a jedu fakt tu kudlu, ale jdu špatně. Velmi špatně. Dostanu tam bídu, necelých 5 minut! Kdy to sice na začátku jede docela dobře, ale to je z kopce a pak zbytek už je jen do kopce. Co nebejvá nejrychlejší, je když si naběhnu skoro kilák navíc. Ale bylo to tam hezký. A stihl jsem si dát gela. Brutální middlovou vložku, pod dozorem sedícího Leváka, absolvuji již s Jonášem, který mě doběhl o interval.

Mohutná obíhačka na kontrolu č. 14, která byla zvolena raději okolo, protože pouštět se do traverzů v tomto pustém kraji by se rovnalo sebevraždě nebo tomu mému postupu, který jsem zvolil na sedmičku. Jenže volba okolo měla tu nevýhodu, že jsem si stihl namapovat K16, který měl pro mě jediné možné řešení, jít rovně. Postup, který měřil něco málo přes 800m a lemovalo ho 155 výškových metrů, přiznačně zaštípal do stehnisek. Dřív jsem tu osmistovku uměl pod 2 minuty, teď mi to trvalo ňákejch 10 minut. Věk člověk nezastaví. Ale i tak to dalo na vítězství na postupu, což ve finále klasiky vždy potěší.

V následné pasáži, která vedla víceméně z kopce se člověk tak pěkně rozběhl, že se mu pak ani moc nechtělo odbočovat zpátky do kopce. Ale muselo se. A čekal nás dlouhej postup, velmi tvrdej. Dokonce byl i do kopce a taky pořádně prověřil již velmi mrtvé mozkové závity. V průběhu jsem se už viděl, jak lehám do cíle a mám to za sebou, fakt. Ale na to bylo ještě celkem dost času. Do dvacátej kontroly jsem měl pořád sílu ject plech, pak ale přišla krize a já už na to neměl.

Byl jsem rád, že tam byl ten Joncek, kterej mě protáhl tou závěrečnou partií závodu, kde už jsem dostával křeče a byl jsem ten tam. Pasáž do této kontroly jsme s Jonckem absolvovali bok po boku, ale v této mojí poslední minutě, jsem byl rád, že už jen visím. Když už jsem to břímě dotáhl na pomyslnou Golgotu na 20. kontrolu, ale to bylo poslední hřebíček do rakve.
Následovalo pouze rouhání a visení. Naštěstí už to bylo do cíle jenom kousek.

Nakonec z toho bylo 7. místo, což je určitě nejlepší výsledek, kterého jsem v OB dosáhl, na druhou stranu s výkonem spokojený moc nejsem, snad jen za to totální nasazení až do konce závody bych se mohl pochválit. Nicméně, abych ukázal, že na to fakt mám, tak to musím voběhnout zcela sám. Což vo to, fyzicky by to tam bylo, ale na začátku tam byl zase přílišnej respekt vůči tej trati. Chce to jít fakt vod začátku pilu a doufat, že to člověk vydrží.

V cíli hodinky zastavily hodnotu převýšení na čísle 1060m a časová stopa končila na 121 minutách a 42 sekundách. Zmrtvýchvstání trvalo trochu víc než 3 dny. Nechápu, jak to ty lidi dřív dělali.

Každopádně to byl zážitek velmi silný. Jablonec ukázal, že pořádat velké závody umí. Terén snesl ta nejpřísnější měřítka. Trochu slabší kvalifikační trať jednoznačně vynahradila stavba finále, která dle mého, splnila ta opravdu nejpřísnější měřítka. Picánek objednal bezvadné počasí. Pan Hostášek čepoval dobrý pivko. No a že jsme tam byli dlouho? No a co, zlepšit prostě, já přijedu znova. Picánek s Klusym stejně dostali co proto.

Ještě jednou díky ❤

Mapa / Výsledky / GPS / O-News analýza

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s