Loko Tour 2019

Pravá jizerská klasika

Parta kolem Vojty Peterka si našla své útočiště v Jizerkách a tak nás poslední 2 roky baví svými kousky v srdci Jizerek tou pravou divočinou. Pootevřené okénko do historie ukazuje, že 2 roky zpátky jsem běžel za Podechu Lapalla a byl jsem 63. Vloni jsem naopak nechal na jedničku a na K4 mi přestal fungoval čip a tak jsem raději vynechal i nedělní závod. Chtěl jsem si tedy napravit reputaci, navíc po Bohemce jsem se cítil dobře. Věděl jsem, že sem dobrej a taky jsem se těšil. Měl jsem to v hlavě srovnáno a nohy taky šly to svoje vostrý.

Zkušeně jsem si pročetl pokyny a zjistil jsem, že mapa nebude tradičně v mapníku, což bych si neštrejchl, to jít bez vobalu, a tak jsem si z domova přivezl vlastní mapník! Protože nemám rád ty euroobaly, připadám si jako někde v kanclu, což v lese není dobré.

Jenže. Stále tápu ve vkládání mapy do toho obalu, i když to bylo celkem ložený dneska. Když jsem to tam nacpal, tak už jsem byl na mapáči a nestihl ho najít v mapě. Místo abych si na 75 minut dlouhý klasice na vteřinku zastavil, tak jsem to napral po cestě, bohužel po blbý. Tak jsem udělal takový to kolo vokolo. Pak jsem to ale srovnal a šel již správně.

Vypočítavě jsem si počkal až na ten průsek, abych to náhodou neminul. Protože jednička vypadalo dost jedovatě a taky jo. Byl tam takovej remízek, soušky jenom. Žádnej hvozd vysokej, ale tu jsem mrkl do mapy a přehlédl strom před sebou a v plnej jsem to do něj napral. Stihl jsem intuitivně zvednout ruce a pak už jsem ležel. Mapa na 2 kusy, ale poměrně šikovně roztržená, nemusel jsem v jednom kole překládat, za což jsem se pochválil. Trochu jsem se tam celej rozmotal a kontrolu hledal o 4 minuty déle, než bych měl. Na dvojku jsem furt pokračoval jak mátoha a vyběhl na ňákou cestu upe vedle. A ejhle, zase přiskočilo 6 minut. Pak už jsem se trochu rozjel.

Ale co se nestalo. Prvně jsem potkal borůvky. Ostýchal jsem se a taky jsem si vzal jen pár kousků. Pomohlo mi to trochu proplout těžkým terénem Jizerek. Až k Novej Louce jsem si to tak jako hezky pinkal a držel takové kochací tempo.

Dlouhý postup byl až příliš obsypán fialový mořem kulatého nesmyslu. Takže ztráta plynule narůstala. Ovšem je potřeba si přiznat, že mi ten závod fakt chutnal. Pasáž nad přehradou jsem poměrně slušně posbíral. Navíc jsem tam zmátl i zkušeného Matějáka, který se domníval, že razím kontrolu. Jak zklamaně zněl jeho výraz, když viděl, jak tlačím borůvky do chřtánu.

Místo vakanta opět zkušeně zabral všemi mastmi mazaný Liška, tento vakant od Pána Boha zastal roli Krista Spasitele, když mi posloužil jako tykadlo v pasáži okolo 12 až 14 kontroly. Pak jsem ho zase nechal a jel jsem si to svoje. Klucí z nápojovej ambulance výrazně zpříjemnili zadní pasáž závodu, když podali pivo. Sice malý, ale pivo.

Middlová vložka v hustníku v závěrečnej pasáži vypadala výživně, ale velmi hezky. Naběhl jsem do toho a najednou tma. V tom se začal zvedat vítr, tma se ještě prohloubila a začalo pršet. Režie bohužel neposkytla žádný průkazný materiál a ze záběrů z dvojkového hustníku těžkou soudit, jakou intenzitou by tento mrak mohl udeřit. No asi poměrně velkou, když udeřil první blesk a pak rána jak hrom. Říkám, že to nemůže bejt tak hrozný, ale furt se to blížilo, tak jsem raději přidal do kroku, když v tom to přišlo. Začaly padat kroupy. To už jsem se schoval za šutr, ale jen tak sporadicky, takže jsem si to celkem užil. Když to ustalo, vydal jsem se dál. Les se naštěstí trochu prosvětlil, na zemi totiž ležela vrsta zhruba 3cm krup. Navíc tu a tam v blízkosti udeřil blesk, tak bylo taky trochu víc vidět.

Foto ze stránek závodu

Moje taktika byla prostá, chodit hustníkama a vyhejbat se vysokejm stromům. Když jsem dorazil ke kontrole, tak jsem počkal, až to někde práskne a pak jsem orazil 😀 V závěru už mi byla teda celkem slušná kosa, ale neskutečně jsem si to užíval. Tohle jsem teda ještě nezažil a byl to dost dobrej zážitek. Který navíc ještě vylepšil opět Liška. Potkal jsem ho do protivky, když už odbíhal z toho middle pytlíku. Visel za ním jeden klučina a tak jsem na ně houkl něco ve smyslu, že to byla celkem sranda. V tom se ozval jen Liška, který myslel, že to říká ten jeho věšák „nekecej a mapuj“.

Pak jsem ještě potkal Vojtu Peterku, kterej to celý hlídal z hlavní cesty. Se stejně nadšeným výrazem jako já pořídil pár dobových fotografií, optal se, jestli nechci vzít do cíle, tak jsem s hrdostí odmítl. Čekalo mě ještě zkusit vyhrát doběh. Ale prostě to dneska nějak nešlo, když jsem tam dostal 4 sekundy.

Šulda byl jako vždy v pohodě, ale čas strávený v úkrytu pod převisem mu bohužel nemůžeme odečíst.“ pořadatel

Chvilku po doběhu jsem se premiérově přihlásil na lyžařskou Jizerskou 50. To člověk ty hory musí milovat. Taky že jo 🙂

Mapa

Strava

Výsledky

Nedělní middle

Další den, novej závod, kerej začíná začíná za stavu nula. Každej na svej čáře, na celkový už to asi nedá, tak to zkusím aspoň na etapu. Jenže když jsem udělal chybu na první 3 kontroly, tušil jsem, že to nebude asi zase tolik slavný 😀

Zkusil jsem to pak trochu votevřít rychlonožkou nějaký kontroly, ale to v Jizerkách moc nejde. Bylo to celkem bažinatý a tu a tam huňatej strom, co buď už ležel a nebo ještě stál a překážely.

Někde vprostřed sem se do toho dostal celkem. Byly tam 2 delší postupy po cestě a to mi jde, tam se tolik neztrácim. Jakmile se však seběhlo z cesty, tak jsem měl tu čest s tím žulovým masem. A tak jak jsem byl z tej cesty rozběhlej a přeběh sem tu kontrolu do moc vysoka. Asi o 2 vrstevnice, to už byl takovej další políček do rakve mého výkonu.

Závěrečný bonbónek v podobě lehké houbařinky nabídl 2 naprosto luxusní kontroly, ke kterým jsem se svým arsenálem mapové techniky jen sotva mohla bez chyby dostat. Takže asi 3 minuty celkem je vlastně jen takové potvrzení toho, že je třeba zlepšit.

Po hluché pasáži, která svedla závodníky pod závěrečnou sjezdovku Alpe Čermis, přišel dlouho očekávaný doběh závody. Před sběrkou jsem si ještě lehce přibrzdil a hurá na to. I Vojcka překvapilo, jak jsem to šel rychle. Vyhrál jsem ho o 4s 😀 Alespoň čestný úspěch

Je třeba opět vyseknout poklonu pořadateli. Tyhle terény nás skutečně baví a těšíme se na další pokračování, které, doufám, bude co nejdříve. Organizace závodu byla bez problémů a tratě splňovaly vysoká kritéria. Klasice možná chyběl nějaký delší postup, ale myslím, že to nevadilo. Je tu hodně cest a stavitel a závodník by tak přišli o možnost „vykoupat se“ v tom hezkém. Middle naprosto super, jen kontroly 20-21 byly příliš nízko a pak se muselo do konce závodu prakticky jen stoupat kolmo na vrstevnice. Ale zbytek tratě to naprosto zakryl. Můžeme uznat. Díky

Mapa

Strava

Výsledky