Bohemka 2019

E1 Klasika

Beryho pokyny hovořily nekompromisní řečí, hořkým povzdechem nad rozdílnými startovními poplatky pro tuzemské a zahraniční závodníky alá cizinec není našinec, mi také ztuhl úsměv na rtech, když jsem mezi stavitelama našel jméno mé velmi neoblíbené – Vráťa Lamač. A hnedka to Vráťa celý votevře, tu šou. Ráno si ke snídani vemu mapu E5 z Bohemky 2013 a už to vidím, dobrá polovice kontrol je někde v hustém lese. Vráťa je tímhle zlej 🙂

Zelenou armádu bojovníků, své levé křídlo, Vráťa taky hned obětoval na úplný začátek etapy. Takže krom pár osamocených bílých vojáků v poli, bylo bojiště poseto smrčkama s proklatě nízkým těžištěm.

Cestou na jedničku jsem netrefil cestu, tak jsem si říkal, že to pěkně začíná. A to ještě Bery svolil a dal mapy do třetího koridoru, aby rozhodil. Naštěstí osamocený srázek v zeleném náletu byl už obšlapán notnou dávkou závodníků a tak vedla záchytná pěšina až k lampionu. Na trojku jsem šel sice po rozhraní mezi hustníkama a skoro pod čárou, ale dostal jsem tam asi půl míny, tak to asi chtělo jít lépe nebo rychleji. Nebo voboje, radši. Pak jsem se trochu rozběhl po tej asfaltovej, ale nepříjemný náběh na konec rejhy jsem si zkušeně pohlídal i vejrazňák v hustém byl pamlskem. Pak ale přišlo hrdlo závodu, rozplizlej zelenec a v tom šutrák vo velikosti 0,3m – tady se to dá hodně dobře hrknout. No a taky jo, trochu jsem si zaklel, volbezl pár hustejch, abych se zkušeně vochomejtl u kontroly s cca 2,5minuty ztrátou. Les vejrazňáků se mi taky nezdařil a tak bylo zaděláno na blamáž.

Vypadalo to, že si při postupu na K9 předal Vráťa žezlo s ňákym jinym stavitelem. Nejdřív se teda ještě prolezlo něco hustníkama, aby se dobře navázalo, ale pak to hezky votevřelo a dýchl na nás horký letní vzduch skrz bílé lesní pasáže. Ještě si tam ten novej s tou zelenou trochu pohrál, ale jen mírně a taky to bylo šplápnutý, takže cajk. A taky jsem šel tam na záda klukovi, von ale vodbočil a já si to pohlídal. Stejně mě ale nepotěšilo, že tu další kontrolu jsem razil s ním nastejno. Odběhl jsem totiž celkem blbým směrem, což tedy o 112° jinam asi je. Cestou jsem ještě vymetl trochu kapradí, které bylo vyšší než já, ale bylo to z kopce, což je lepší, než kdyby to bylo třeba do kopce. Totiž líp se to utiká tím.

Pak přišla celkem velmi pěkná pasáž, kde se to votočilo. Ťukačka hezkých kontrol na hezkých místech, to bylo vono. Následoval delší postup, kde byl čas vytáhnout gel, ještě jsem ho trochu zapil a docela vožil. Skalní pasáž jsem kupodivu ovládl a navíc jsem se i příjemně vosvěžil v překvapivě hlubokém potoce, kde jsem umyl spodní pasáž těla na závěrečný neoblomný hank na K18. Na posledních pár kontrolách si ještě stavitel mírně zaskotačil s hustníkem, ale žádné drama se již nekonalo a tak jsem si v závěru mohl dovolit upustit buzolu, ale obratně jsem se jako lasička prosmýkl kolem smrčkového potěru a nasunul na palec tu buzolu.

V poli plném vlčáků kousek pod vrcholem českého lampionového řetězce jsem obsadil 7. místo, +1:20 na nejlepšího závoďáka. Navíc do předních příček promlouvají také cizinci a to i přes vyšší platby za startovné – vede Aloha Hawai a šestej je Liška, ten polskej, ne ten z Pragovky. Takže to bude votevřený a jestli se budou křičet v handikepu kódy, tak je vomelem. Ale to ještě daleko, zejtra je krátká a tu staví Honzák. Těším se, umí to.

Nakonec i tahle etapa byla dobrá, uznávám, že prověřila.
Edit: vtipná poznámka, koukal jsem na GPS tracking z loňskejch Áček a opět jsem se pobavil, když jsem viděl, že na middlu byly ve stejném pořadí 3 naprosto totožné kontroly jako při E1 😀 (kontroly 20-21-22 r.2018) vs (kontroly 1-2-3 r.2019)

Mapa

Strava

Výsledky

E2 Krátká

Vodpoledne po etapě jsem bouchl čaj, docela dobrej, dal jsem si ho požehnaně. V noci to pak mělo za účinek, že jsem do 2 do rána nemohl usnout a pro jistotu jsem se vzbudil už v 6, abych náhodou nemeškal a stihl etapu. Naštěstí si tělo vodpočinulo v noci a hlava cestou na závody, kdy jsme jeli s Mácou a Ivčou a vyprávěli příhody, jak prodávali Augustýna.

Naučil jsem se takovej novej obyčej, a to barvičkama si vobarvit popisy. Už jsem staršího data narození a prostě se mi to v tom lese plete, že do toho vejrám a nevim, na kerou kontrolu vlastně jdu. Takhle si říkám „jé žlutá, tak to teď chvilku budou žlutý“.
Nakonec se stejně potim a prostě to asi propotim, ten popisovník, takže to je upe durch a celkově se ta barva sleje do fosforově bílé, takže vlastně je to spíš ještě horší, ale zase celkem hezký.

Beryho fintu s mapama ve 3. koridoru jsem už prokoukl, takže už došly výmluvy na chybu na jedničku. I tak jsem se ale výrazně pochválil, když jsem odhalil stavitelovu fintu s náběhem po cestě a pak se zařazením dvou těžkých kontrol, které jsem našel velmi dobře, jednu náhodou a druhou mi vokázali vetoši. Na čtyřku jsem fikaně zvolil obíhačku. Bohužel ne po přilehlé cestě, ale bažinou. Cestou jsem si aspoň ťukl osmičku, měl lehčí náběh a ještě mi zasvítila, takže se ztráty asi trochu minimalizovaly.

Poučen z předchozího nezdaru jsem se na sedmičku nevydal na obíhačku, ale jankovitě jsem vyrazil na traverzovanou. Zastavil jsem se o srázek dřív a hleda. Nic nepomohlo to, že jsme tam na jaře měli voblasťák a já si tuhle kontrola už vosahal. 90 sekund sekrea. Řekl jsem si, že každej tam nechá něco a tak musím bojovat a trochu běžet.

Naštěstí nosím v torně maršálskou hůl v podobě tekutého gelu. Bohužel při jeho tasení došlo k tomu, že se zip zasekl vo látku. No co, no nic. Musím zrychlit.
Ale popletl jsem si čáry a místo na devítku jsem chvilku běžel na třináctku. Nepomohlo ani mazaný tah s prohozením na jinou cestu, po které jsem myslel, že běžím. No jsem rád, že tam byla ta asfaltka, která zastavila ostrý krok a tápající buzolu. Poměrně obdivuhodně jsem dokázal stlačit ztrátu na tomto postupu na 19 sekund, což jen dokazuje to, že bych buď měl běhat rychlejc nebo víc koukat do mapy.

Potřebné parametry také postrádal postup na čtrnáctku, následné neprobuzení z letargie na kontroly 16 a 17 mělo za následek, že pomyslný Damoklův meč visel už nad dnešním vejkonem poměrně nízko. Naštěstí jsem pak velice úspěšně zaplul do potoka a najednou jsem byl jako politý živou vodou. Tedy asi jen 100m, do doby než jsem orazil cizí kontroly, ale ve žlutém moři čísel jsem troufale odhadl, že to není moje a šel dál tam, kde byla.

Na závěr dvakrát si zlomit pár klacků do Mordoru a už hurá ke žluté věži.
Dneska jsem hrubě překročil svou middlovou konstantu = 2,5 minuty na závod a do cíle se dostal s velmi značnou ztrátou na Bapťáka, kterej mi ráno před etapou donesl péřovku. Je tedy vidět, že si věří, že do závěrečného hendikepu nebude potřebovat žádný časový polštář.

V cíli to bylo nakonec 9. místo a celkově jsem poskočil na 6. místo. Bapťák je skokan dne a posunul se z 12 na 3. Fiňák stále vede. Ztráta +5:33 na čelo zní hrozivě, ale zejtra je Ortel a pak se jede do Srbksej Kamenice a tam to je úplně jinej sport.

Jinak trať opět pěkná, stavitel využil potenciál terénu. Ten závěr byl sice ošklivý a kazil dojem, ale komu by se chtělo dobíhat kolem TOIek nebo komu by se chtěl přestavovat koridor, takže určitě můžeme uznat.

Mapa

Strava

Výsledky / Průběžné výsledky

E3 klasika

Jelikož jsme jezdili na etapy z domova, tak jsme na shromko sjížděli ve Cvikově a tudíž se projíždělo selnicej krz závodní prostor a tušil jsem, že bychom mohli míjet fáborky vedoucí na start, ale jelikož jsem žádné fáborky a ani zpomalovací cedule „bacha závod“ cestou neviděl, obával jsem se nejhoršího. Tedy, že se na Ortel nepude. Což myslím mělo za následek, že se nakonec běželo jinde.

Šel jsem první do lesa, bral jsem to spíš jako výhodu, že se aspoň trochu vyhnu horku, které bejvá vokolo poledne. V lese bylo ještě celkem příjemně, na lukách už ale vedro pražilo do krav. Dal sem kelímek a šlo se na to.

Staví to Mat, říkal jsem si, to bude celkem fyzický (v hlavě se mi připomíná akáda na Žuláku 10,4km / 850+, kde to bylo všude strašně do kopce – na start 150+ vejškovejch, na mapáč 30+). Žulák je teda trochu jinej svět, ale tady jsem taky čekal, že to trochu štípne, ale vono bylo hezky.

Šlo se po vršku skal, což bylo super. Jsou to hezký skály a taky hodně vysoký skály, takže je lepší jít po vršku, než dole v oudolej, kde je sice chládek, ale taky pak takovej vobrovskej hank nahoru a to nechceš. Trochu mě překvapila svým rozměrem dvojka, která byla napsaná 5x1m, což jsem tušil, že bude shora 1m a 5m zespoda. Ale von ten potvora kámen byl taková nudle stará a byl 5m dlouhej a metr vysokej, prostě taková lavička a tak jsem ho tam hledal, ale jen chvilku, míň než dlouho.

Pětka trochu smrděla v dohledávce. Navíc bílej les byl takovej spíš huňatej listnáč, tak to bylo takový matoucí a i v mapě mi trochu scházelo rozhraní porostů, který tady bylo výrazný, ale nějak jsem k tomu lampionu spadnul nebo co. Při postupu na šestku jsem se najednou ocitl na atletických závodech, kdy se běželo přes louku po cestě až ke kontrole, tam se to vorazilo a ještě jedna a šlo se po stejné cestě přes louku zase zpátky. Atletika? Blbost, jasný stavitelský záměr zvýšit divákovi atraktivitu intervalového startu na klasické trati. Probíhat 2x kolem špalíru diváků na tej louce bylo super a divák si také přišel na své, když cca každé 3 minuty viděl, jak se dere eliťák skrz lučinu. Jen teda škoda, že tam žádný divácí nebyli nebo spíš jen nepřišli na můj start.

Pak taková hezká nenáročná ťukačka, kde mi došlo. Naštěstí to pak ale zase přišlo a to bylo dobře, protože se chystala důležitá pasáž závodu – obíhačky po cestách. Nejprve jsem šel zprava kolem krav a pak taky zprava, jen kolem kopce. Pak se votevřela vyhlejdka na shromaždiště a vzduch prořízl Matějíčkův hlas ze žlutej.

Když jsem nasál atmosféru arény, tak na dvacátou kontrolu, přišel nadýchaný bochánek, ke kterému bylo třeba narýsovat milimetrově přesnou kolmici, což se skoro nepodařilo. Naštěstí na mě Kamča Gregorová houkla, že je tady a bylo. Gordický uzel na 22 stanoviště měl jednoduché, leč bolavé řešení = rovně přes kopec. Nejpatrnější chybu celého závodu jsem vyvedl na 23, když jsem šel rovně, místo na podnose naservírované obíhačky po asfaltu – jaká změna proti dříve zaběhnutým pořádkům.

V etapě jsem obsadil konečné 5. místo, kdy nám to Bapťák naložil až hanba. Celkově jsem se opět posunul na 5. místo, ale vytouženého bezpečáka jsem si bohužel na závěrečné 2 etapy neudělal.

Mapa

Strava

Výsledky / Průběžné výsledky

E4 Krátká

Další etapa přišla hnedka, druhej den.
Cestou domů ze 3 etapy jsme se ještě stavili na kus piva do Skalicej u Českej Lípy. A pak ještě do dvouch pívovarů v Lípě. Všude byli milí mladí lidé, kteří nám, i bez nutnosti předložení průkazu totožnosti, piva prodali. Piva jsme pak naložili do kufru a jeli domů. Nejdřív jsme jeli po selnici 1. třídy a obdivovali krásy vyhořelého Motelu kousek vod Sosnovej. Pak jsme uhli na Bakov a to jsme jeli asi po dvojce, možná trojce. Jelikož máme dálniční známku, tak jsme závěr jeli až domů po dálnici. Doma jsme dali piva chladit. Oddělil jsem skupinu piv pro svého kamaráda Pavla, který také navštěvuje pivovary a tu a tam mi nějaký pamlsek doveze a jinak se toho dne již nic zajímavého nestalo.

Nová aréna byla na kopci, což bylo hezké. Byl hezký výhled. Na start se šlo z kopce, hodně z kopce. Pak se zase šlo do kopce, hodně do kopce. A už jsme tam byli.
Byl jsem rád, že se ta střecha vylezla v koridorech a nemuseli sme tam na mapáč.

Podle GPS z nominaček jsem tušil, že to nebude snadné a tak jsem radši udělal chybu hned na jedničku. A pro sichr taky na trojku. Což byla škoda, protože bez těch chyb bych mohl být lepší. Následovala porce tratě, kde jsem se snažil si to, jak se říká v hantýrce, ťukat. Uznale jsem proplouval tratí, až se mi v jednom momentu podařilo nechat téměř všechny své soupeře daleko před sebou, když jsem seběhl z cestou do jiného oudolej, než jsem měl a bylo vymalováno.

Výsledek jsem nevylepšil ani přešlapovanou na K14 a ani vynecháním K18, kde jsem vomylem doběhl na K19. Na sběrku už jsem si jenom spletl cesty. Takže výsledné 21. místo a propad na 6. místo v celkovém je rána do zatím celkem povedené Bohemky.
Pustil jsem před sebe Maďara a Mrázek už přede mnou byl, škoda hlavně tej vynechanej. Mohli jsme jít s Mrázem třeba sudou lichou nebo věšák sběrač v tej pátej hendikepovej.

Jinak stavba trochu zbytečně drsná, někdy nesmyslné lezení vrstevnic nahoru a pak hned pryč dolů. Třeba K13. Někdy naopak trochu lehké kontroly (K5, K6 – která svítila posledních 50 lezeckých metrů) – celkově jsem měl pocit jakoby stavitel nedokázal využít tento prostor plnohodnotně – ale možná na jeho obranu by to v těch členitých skalách bylo někdy na náhodu, těžko říct. Ale čekal jsem trochu víc.

Mapa

Strava

Výsledky / Průběžné výsledky

E5 Hendikep

Zatímco se můj popisník a číslo válely v infostánku, já se chystal na klíčové klání. Poslední etapa rozhodne, tak hovoří jasné pravidlo závodů, které dostali do vínku hendikepovou poslední etapu, kterou staví Pekka. 16 kontrol, to hovoří jasnou řečí – středně dlouhé postupy skalním masívem, které budou dělat neplechu.

Šikmej náběh na jedničku – naštěstí mapa lícuje s realitou a tak jí mám. Obíhačka na dvojku spodem mi přijde až moc zřejmá a tuším stavitelský chyták – kdo mohl tušit, že tam ve městě bude blázen, kterého probudil Kobřík, na kterého řval, že ho zabije. Mrazák už tam měl drát a nějakej borec z HK se s ním prej popral. Jako romanticky zní oproti tomu varianta traverzování skalama kolem lesního divadla. Byl jsem rád, že zrovna ochotníci nehráli nějakou činohru a nemusel jsem nic něco hodit („Že v Českých Budějovicích by chtěl žít každý? Co to je za blbost, byl jste někdy v Budějovicích?“).
Ale stejně jsem tam dostal nakládačku. I přes toho rváče dole to bylo rychlejší.

Otočka byla vyřešena několika krátkými postupy na perfektní realizaci, což se mi nepodařilo, když jsem si naběhl na jinej hřbet na šestku. Sedmičku jsem vyřešil dobře. Kontrola 8 byla hodně vysoko, což mělo za následek to, že to bolelo. Ale trefil jsem takovou stezku ve svahu a tak jsem tam byl docela včas. Jen to chtělo zlepšit.

Dlouhá volba na 11 nevím jestli nabízela jinou variantu než přes mapový start. Traverz přes ty oudolej mě hodně rychle přešel. Viděl jsem Maďara jak tama jde, ale podle mezičasů dostal 2 minuty, tak to asi šel dost blbě teda. Asi mu tam zavoněly klobásy.
Seběhl jsem se tam se Švýcarem, co startoval za mnou a tak cesta aspoň příjemně ubíhala. I když jsem se několikrát potom rozdělili, tak jsme se vždy sešli na kontrole.

Rozhodne finiš.
Prohrál jsem.

Cestou na 15 jsem to zkusil trefit víc rovně přes údolíčko, ale von šel kolem a jak byla dost nahoře, tak se tam protáhl jak štírek a jí sebral asi 10s přede mnou. A i když jsem pak zabral a jel rychle, tak už jsem ho neporazil, nakonec tam mezi náma zvostaly 4 sekundy. Jako, co to jsou 4 sekundy na 5 etapách. Doběh neměl potřebné paramatry, zlepšit doběh. A taky celý začátek až po doběh. Ten bude již zlepšen.

Povedené závody. Z pohledu závodníka velmi dobře uspořádané. Krásné arény. Citlivě zmapovaný prostor E4 a E5 nabídl dostatečné penzum cizelérské práce s mapou, která byla srozumitelná v měřítku 1:7500 i 1:10000. Chyběl snad jen Ortel.

Mapa

Strava

Výsledky / Konečné výsledky